Na současné eso scéně se občas objeví názor
(nastudovaný zejména z nějakého východního filozofického směru nebo náboženství),
jehož tlumočníci a překladatelé tvrdí, že nic nemá cenu, nejsme nic, názor, jenž popírá svým způsobem svět,
ve kterém žijeme.
Bůh – Vědomí – naše Podstata vytvořila v sobě fyzickou realitu s účelem jejího prožívání.
Slovo „nic“ si rozum vysvětluje po svém a končí s tím, že jej nelze vysvětlit ani pochopit.
Je to jen fráze, koncept, slovo, které navenek vytváří dojem, že ten, kdo jej používá, ví, o čem mluví.
Fyzická realita je projevem duchovního, není jeho oddělenou součástí,
buď je tu duchovní rozměr nebo fyzický, není to dvojí.
Bůh není tam a „my“ tady, je to buď TO nebo projevená fyzická realita.
Je to stejné jako v hlubokém spánku, kdy nic není
a po probuzení se vše najednou projeví, zhmotní se prostředí, vztahy, situace, tělo a celé vnímání.
Fyzická realita má svůj účel – a tím je její prožívání.
Nelze nic nedělat, zkus to, za chvíli naskočí myšlenka a každý z nás bude vykonávat podle své přirozenosti to, co má.
Rád bych viděl, jak ti, co tvrdí, že jsme (kdo?) jen iluze a „nic“, si opatřují své živobytí, vychovávají děti, platí daně
a kupují si nezbytné fyzické věci.
Samozřejmě, že tak musí činit, jen jejich slova jsou v jakémsi rozporu s tím, jak žijí.
Obvykle si vydělávají peníze na hlouposti těch, kteří chodí na jejich přednášky, kde tvrdí podobné nesmysly.
Eso boom již máme za sebou, tančící víly, konstelace a podobné techniky,
které z dlouhodobého hlediska stejně nefungují.
Nastala doba vrátit se fyzicky do fyzické reality a zde žít tak, jak je potřeba s vědomím,
že máme duchovní základ, který se projevuje činností, myšlením, cítěním a prožíváním ve fyzické realitě.
Bůh – Vědomí nepotřebuje vnímat sebe jako „nic“, tím se stává po odchodu z fyzické reality automaticky.
Vezměte rozum do hrsti a nemějte jej v troubě, fyzická realita má svůj účel
a pozice „nic“ zde není základní nastavená platforma.
Žijte každodenní život tak, jak přichází, je to jediné, co JE.
Duchovní hledači jsou ztracené děti v imaginárním lese svých vlastních představ, jak napsal jeden moudrý muž.
Zřejmě nastala doba, kdy poznání, že každodenní fyzický život s jeho radostmi i starostmi
je tím pravým mistrovstvím a účelem prožívání „duchovního“.