Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem.
Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty případně souhlasíš.
Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál,
nepotřeboval tě k tomu, aby fungoval.
Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná Síla podle jakéhosi záměru.
Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání.
Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími.
Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo.
Vše se děje bez tvého tlaku a chtění, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři, přirozeně, jaksi automaticky.
Až se zase jednou budeš snažit chtít ovládat chod událostí, nepřirozeně tlačit na věci, události a lidi, vzpomeň si,
že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo.
Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír svým vlastním nepředvídatelným způsobem.
Proto zaujmi k mnoha věcem postoj ve stylu „nechám věci, ať se stanou“, zejména k těm, ve kterých se ti nedaří,
a spíše naslouchej Vesmíru, co se ti snaží říci, co se ti snaží ukázat a dodat.
Události, situace a věci se většinou seskupí a zorganizují tak, jak bychom si to nepředstavili, mnohdy tak nenásilně a po proudu,
že úžas a úleva z dlouhodobého hlediska byla právě výsledkem chumelení ze strany Vesmíru.
A vždy důvěřuj, že vše proběhlo, probíhá a bude probíhat tak, jak MÁ.
Úryvek z knihy SEDÍŠ VE SPRÁVNÉM VLAKU
– jako e-kniha nebo audio kniha v eshopu