Mysl má ráda systematická uspořádání, teorie neurčitosti se jí nelíbí.
Miluje přehledné křižovatky a rovné cesty bez překvapení.
Definovaný a určený svět je pro ni pohádkovou zemí.
Protiklady porovnává a chce si vybrat jen jeden z nich, to ale nejde.
Jsou totiž vzájemně spojené.
Hledá bezpečí, proto je nešťastná, že jej nemůže trvale najít.
Vesmír totiž podléhá změnám a tak přirozeně následuje zklamání.
Chce nejistotu změnit na jasně definovanou jistotu – opět marná snaha.
Více pojišťoven, pojistit pojištění a zabezpečit se na stáří je její oblíbená písnička.
Nejistotu však musíme přijmout, je trvalou součástí hry jménem Život.
Mysl chce všemu porozumět, na vše vytváří všelijaké poučky.
Má obavy něco „nevědět“, proto se nemůže nikdy uvolnit a pustit „po proudu“.
Nemůže přijmout to, čemu neporozumí.
Jenže Životu a Vesmíru porozumět nelze, stejně jako nelze pochopit hluboký spánek.
Mysl miluje pocit, že „to“ má pod kontrolou, ale sám Život jí stále ukazuje, že nemá a nikdy mít nebude.
Ráda se od ostatních odděluje a používá slova jako „já“, oni, mně…
Sladké bonbóny kariéry, úspěchu, bohatství a hmotných hraček jí chutnají.
Nejraději by objekty svých zájmů uzamkla a kontrolovala je.
Klíč od pout si nechá u sebe a nikomu jej nepůjčí.
Nejčastější sloveso, na které mysl myslí, je „vlastnit“.
Až se zase jednou přistihneš, že se cítíš trochu „nesvůj“, nejistý a v nepohodě,
budeš „vědět“, že jsi mysli zase skočil na „lep“.
Více o tématu v knize PROBUĎ SE ZE SNU
– k objednání v eshopu