Utrpení, které zažíváš, je psychická nemoc.
Je důsledkem hledání toho, co je pro tebe přijatelné.
Tato rovnice je jednoduchá a má vždy stejný výsledek – zklamání.
Lidské neštěstí vzniká z toho, když se pokoušíš vyrušit jeden pól
zdánlivých protikladů a pozvat k sobě „domů“ jen to přijatelné a příjemné…
to, co v danou chvíli chceš, po čem toužíš, na čem lpíš.
Potom se snažíš zavřít dveře před nepříjemným, nepřijatelným…
před tím, co nechceš a odmítáš vidět.
Jenže protiklady, které jsou myslí vytvořeny a tudíž jsou iluzí (tak, jako vše, co mysl má na „mysli“),
nemohou existovat bez sebe a své vzájemné provázanosti.
Na nich je postaven život tak, jak jej vnímáš.
Každé údolí má svůj vrchol a každý vrchol je spojen s údolím.
Růst se střídá s poklesem a sjednocení s rozdělením.
Touha zažít jen příjemné však staví polarity proti sobě,
a tím vzniká utrpení.
Tento boj za „lepší“ pokračuje do té doby, dokud nevyústí ve zklamání.
Pokud budeš stále nespokojený s tím, co ti nabízí přítomný okamžik,
tenhle závod nikdy neskončí a ty nikdy nedojdeš klidu.
Psychická bolest nastupuje v momentě, když chceš něco,
co v přítomné chvíli není, nebo odmítáš to, co zrovna je.
Pohádka „o konci utrpení“ má jen jeden společný konec:
„Buď spokojen s tím, co je, co zrovna přichází, a věř,
že ve chvíli se vše může změnit ve svůj zdánlivý protiklad“.
Když přijmeš, že ve „tvém“ životě nemůže být neustále jen příjemné,
dostal ses do proudu, v kterém jsi klidný,
ať se proud stáčí doprava nebo doleva.
Více v knize SURFOVÁNÍ NA VLNÁCH ŽIVOTA
– k objednání v eshopu